Nashledanou!

21. november 2011 at 20:27 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Pár POSLEDNÍCH Víliiných myšlenek.
Pálím za sebou mosty.
Nechci se k minulosti už nikdy vracet. K jistým věcem a k jistým lidem.
Ani nechci mazat tenhle blog, protože má pro mě určitý citový význam. Jsou tady zapsaný věci, mezníky života. Ráda se sem třeba někdy vrátím, zavzpomínat.. Ale teď to nemám ani v nejmenším zapotřebí.

Stejně jsem sem pořád jen psala blbiny. Pak je zase mazala. Pak je zase napsala a zase smazala. O tom, že jsem je smazala většina z vás ani neví, protože to tu zase nemá nikdo tak dobře zmapovaný jako já.

Říkala jsem si, nekonči s tím blogem. Bude se ti stýskat. Ano, bude. A neříkám že mě to nedonutí se vrátit. Mrzí mě to šíleně moc, ale tady na té adrese už z jistých důvodů dál být nechci. Mám novou, na jiném serveru, a ano, pokud budete chtít, pošlu vám ji.


Na blogu jsem začala jako čtrnáctiletá dívenka. Měla jsem blog o Tokio Hotel a každých 14 dní nastavovala u táty články NA KAŽDÝ DEN, protože jsme doma neměli internet. Po 14 dnech jsem se na blog vracela a radovala se z každého komentáře. Začala jsem psát povídky. A psala, a psala, a psala... A najednou jsem byla na střední.
Založila jsem blog deníček a psala a psala.. Přišly první lásky, první milostná sklamání. První rozchody. Z mojí strany. .. Přišel jeden člověk, který se dotkl mého srdce, a já psala o něm. Nápadně-nenápadně jsem o něm psala. Muselo mu to být jasné a nejspíš mu to dělalo dobře. Celou střední školu.
Psala jsem o rodině, co se stalo, o škole, o kamarádech. Tupírovala jsem si vlasy a byla jsem emo. Byla jsem sKate, znala mě celá škola byla jsem víla. Vílu ale vymyslela Žabička. A víly se nechci vzdát, i když se tahle přezdívka vžila hlavně tam, kde neměla. Byla jsem AngeliQue a byla jsem naivní. Byla jsem něžná a pak taky sprostá.
Milovala jsem Tokio Hotel, rockovou hudbu. Milovala jsem screamo. Milovala jsem goth a pak zase emo, a pak zase goth a zase emo. Řezala jsem se do rukou a nejedla jsem celý den. Chodila jsem na diskotéky a líbala se tam s klukama. Některý jsem ani neznala.
Četla jsem Myrtilles a taky Tanečnici od Syhrael a měla pár dessignů od ní na blogu. Chodila jsem s Eliškou po Praze a držely jsme se za ruce. Smály jsme se na každém druhém rohu všemu, co se jen namanulo. Jezdily jsme do Slanýho a vstávaly kvůli tomu v 6 ráno. Jednou jsme dokonce vůbec nespaly. Dobře, asi hodinu. Koukaly jsme na Červenýho trpaslíka a na Hannu Montanu. A na Jonase. Jezdila jsem za Baruškou do Františkových lázní a bylo to super. Paila jsem s Verunkou a pak jsme se strašně pohádaly. A už nikdy se neviděly ani si nepsaly. Jsme prostě každá někde jinde. A taky jsem poslouchala MJ a brečela v cizím bytě někomu na rameno.
Četla jsem Twilight a představovala si že jsem Bella. Nejvíc jsem milovala New Moon, protože mi byl tak blízký. Chodila jsem do kina na filmy a chodila jsem na výtvarku s Ellí a Danem. Kupovaly jsme si pizzu a místo kreslení jsme celou dobu kecali. K tátovi se nastěhovala jeho přítelkyně a bylo to divný. A babička byla hrozně dlouho v nemocnici a pak mi umřela..
Chodila jsem po Praze do ranních hodin, a taky chodila do tanečních. Poprvé pokaždé a podruhé jsem zatahovala. Byla tu doba, kdy mi bylo pořád jen špatně a dodneška nevím z čeho... Psala jsem povídku "Tóny srdce" a měla nejvyšší návštěvnost. Byla jsem v Německu - cca dva dny dohromady a byla jsem 14 dní v Anglii.
Smála jsem se a brečela. Vztekala jsem se a pak se zase uklidňovala. Křičela a šeptala. Milovala a nenáviděla. A tak dále a tak dále.

A najednou je mi dvacet let a zdá se mi to všechno jako jedna šmouha. A chtěla bych sem dál psát, ale vím, že v nejlepším se má přestat. Chtěla bych být zase tou praštěnou holkou, co chodí na Petřín a tupíruje si vlasy ale vím že to už nebudu. Něco mi bude chybět, něco stále trvá. Něco jsem ukončila a udělala za tím velikou tečku. A tam, kde je tečka, už nikdy nebude čárka! Myslela jsem si, že nikdy nebudu schopná se zamilovat, že každej vztah ukončím po měsíci a teď jsem zamilovaná a jsme spolu už čtvrt roku! Opustila jsem střední školu a chodím na Mediální, a hrozně mě to baví. A to že asi neprojdu do dalšího semestru v tom vůbec nehraje žádnou roli.
Musím říct, že jsem měla skvělou pubertu. Nikdy jsem nevzdorovala rodičům, nekouřila jsem a opila se jen jednou. Měla jsem problémy sama se sebou, ale to vědělo jen pár lidí.

A teď koukám do předu. S přáteli. S přítelem. V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci.. Chci dál psát na blog, ale na jiný. Ráda bych psala na blog.cz ale už bych si nemohla založit nový link. Stejně bych na něm nezůstala. Chci dodělat školu. Chci navždy zůstat zamilovaná, protože je to nejbáječnější pocit na světě a všichni ho musíte povině vyzkoušet. Nebojte, i já byla skeptická, pamatujete? .. Chci cestovat, a chci psát do nějakého módního časopisu. Chci chodit hodně do kina, protože ta atmosféra je dokonalá. Chci chodit v Praze celou noc, protože to miluju a chci fotit každou uličku. Chci cestovat po světě, protože mě zajímají všechna místa. Chci přečíst co nejvíc knížek a alespoň jednu napsat. I když vím, že to nebude trhák. Chci se za nějakých pár let na jeden den stát nevěstou a jednou chci být taky maminkou. Chci mít nějaký útuný domov a možná i nějaké to zvířátko. A taky vím, že se mi z toho všeho nesplní třeba vůbec nic...
Ale vím ještě jednu věc. Přijdou další věci, které budu chtít. A alespoň některých z nich určitě dosáhnu.

Doufám, že i vy dosáhnete všeho, co chcete.
Mám vás všechny ráda a jsem hrozně ráda, že jste četli a komentovali moje články.
Zůstanete navždy v mém srdci.
Naposledy Vaše (pořád ještě) malá Víla. :)
 

Where to go next

Advertisement