April 2010

"Jsi jako sřep z války, který bolestivě leží v těle a nejde se ho zbavit..."

3. april 2010 at 1:34 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Napsal jeden můj spolužák, kterého mám opravdu ráda i přes to že ho tak málo znám...

http://my-romance.blog.cz/


Víte, posledních pár dní hodně přemýšlím. O tom co je dobré, a co není dobré. To, že jsem se vrátila k Tokio Hotel nejde některým lidem takzvaně pod fousy a bohužel jde i o ty, do kterých bych to nečekala.

Jistě, každý má právo na to, se svobodně rozhodnout, ale proč se se mnou hned nebavit? Je to snažší, nebo proč? Okamžitě odsoudit.. Asi ano, já nevím. Nechci vyvolávat žádné rozbroje, jen mě to tíží, a doufám že pokud to správně podám, uleví se mi.

Žiju ve svém vlastním světě, a to mě prý ničí.

Nevím, ale Nikolka má pravdu. Proč pořád rozdělujeme náš svět na další světy? Proč prostě nepochopíme, že je jen jediný svět a to je ta veliká, z větší části modrá planeta, na které žijeme. Dobře, možná nemám kluka. Možná zase poslouchám Tokio Hotel, ale co? Kluka bych neměla i tak, protože prostě nemám sílu pořád řešit nějaké nesmyslné problémy okolo vztahu a pokud si myslíte, že kv§li Tokio Hotel jsem zavřená doma, brečím od rána do večera do polštáře, že nemůžu mít Billa, řežu si zápěstí, tak to vážně ne! Kdybych si měla pořezat ruce tak to bude kvůli něčemu naprosto jinému a to tady říkám úplně upřímně nahlas!

Dneska jsem byla venku s Barčou, kterou jsem poznala na VNS. Je na tom podobně jako já. Poslouchala, přestala, šla na koncert a zase začala poslouchat. Řekla mi větu: "Když jsem je přestala poslouchat, našla jsem si spoustu přátel. Najednou bylo vše super. A vrátila jsem se k nim a zase je ztrácím..."
Víte, říkám si: Co je to za přátele? Že vás odsoudí jen kvůli tomu, že posloucháte jednu skupinu? Co kdyby to byli Green day? The Veronicas? Linkin Park? Taky by se na nás koukali skrz prsty? Ne!

Tokio Hotel jsou a prostě navždy budou strašně zvláštní skupina. Jedni je milují, a jedni nenávidí. Těch, kteří jsou mezi tím je menšina. Ale proč? Proč člověk nemůže přijít a normálně říct: Fajn, moje nejoblíbenější skupina je Tokio Hotel. Stejně jako když řeknete: Fajn, moje nejoblíbenější zpěvačka je Madonna!

Tohle je absurdní. Že by se mi podlomila kolena, kdybych potkala Billa? A co. Jsou faninky, které kdyby potkaly například Robieho Williemse, taky jsou schopny omdlít na místě. NO A CO? U nich je za to nikdo neodsoudí že?

Žiju svůj život, mám jen jeden. Tohle je moje volba. Společnost zabíjí moje sny, zabíjí to, co mi zbylo z dětských let, a teď přicházejí další lidé, kteří to chtějí zabít.
Pokud budu plakat do polštáře, nebude to kvůli Billovi ale kvůli tomu, jak se ke mě chovají ostatní, jen za to že je poslouchám.
Pokud si poškrábu ruce do krve, bude to ze zoufalosti, že moji nejbližší nedokáží akceptovat má rozhodnutí...

Tak se zamyslete,
prosím..

AngeliQue