August 2010

V půl čtvrté ráno...

29. august 2010 at 3:44 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
my-romance.blog.cz

Opravdu nevím, co si myslím. Měla bych dávno spát už jen proto že jsem nemocná.
Místo toho tady sedím, v pokoji, kde je naprostá tma a jediné, co svítí je můj notebook. Poslouchám Bliss - kissing a má opravdu zvláštní náladu.

Dobře, možná to bude znít směšně, ale koukala jsem se na Sex ve městě. Na poslední sérii a na posledních pár dílů. Nevím, kdo to viděl myslím že pochopí.
Jen .. měla jsem celou tu dobu stažený žaludek a v podstatě čekala na konec. A já moc dobře vím, jak to skončí. Bude s Božským. Ano..

Přijel si pro ní do Francie a odvezl ji zpátky domů.
A tak si říkám, myslíte si že každá z nás má někde toho svého "Pana Božského"? A jak se takový kluk, nebo možná spíš muž pozná? Přijede si pro vás černou limuzínou do Paříže a odveze si vás zpátky domů?
Myslíte že někdo takový existuje?

A kolikrát se u něj musíte spálit, abyste poznali, že k sobě nakonec přeci jen patříte? Je to vůbec možné? Věříte na pohádky..? Je vůbec možné, věřit stále na dobré konce? Existují ještě..?

Bylo to jen pár slov, a dost stupidní americký seriál, který má pobláznit dívky přesně jako jsem já. Mám si myslet, že jednou za týden napíšu jeden článek a budu chodit v Gucci botách, Dior šatech a budu mít Chanel kabelku... Jenže tak to nechodí a já to moc dobře vím. Je to stejné s muži?

A konec je tak přeslazený, že mě rozplakal..

A ještě jedna perla. Nečekala jsem, že by mi mohl odepsat tak rychle, ale tentokrát mi odepsal opravdu rychle. Věty a slova která jsem nikdy neslyšela. Hledal kvůli mě české státní svátky, které ani nevím, že jsou. Psal že chce přijet a opravdu si se mnou přeje být celou dobu... Doteď jsem si nějak nepřipouštěla, že by opravdu mohl přijet. myslela jsem si že je to jen taková nějaká .. hra?
A je těžké mu věřit. Na druhou stranu vy, kteří máte zkušenosti s letními láskami, přijel za vámi někdy? Proč bych se toho měla vzdávat hned teď, když s ním můžu prožít alespoň několik hodin..

Jeden den...
jenomže jeden den nestačí. A já se na to loučení připravuju už teď...

Vím že jsem hloupá a naivní, ale neodsuzujte mě za to. Představte si, že by právě váš milovaný byl on. Že by jste měly možnost s ním být pro pár chvil .. Rozhodly byste se stejně a neříkejte že ne ...

Protože všechny víme, že srdci jen tak neporučíme. Je silnější než mozek, a možná je občas dobré se jím řídit ...

Obsession with Passion #08

27. august 2010 at 16:58 | Vaše malá Víla |  Obsession with passion
Nechtěla jsem psát, nemám nápad a moje můza se ztratila. Tohle je ještě jeden díl, co jsem měla napsaný... Dopisovala jsem jen konec, a musím říct, že jako únik od mých všemožných myšlenek to funguje dokonale. Možná že přeci jen nějaké ty dílky budou, ale bude to trvat dlouho, tak pokud máte trpělivost...
___

  • ·         "Zítra je také den, nemyslíš?"
  • ·         "Omlouvám se…"
  • ·         "Ano…"

***

Nechat plynout..

25. august 2010 at 1:26 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
http://my-romance.blog.cz/
Yeah,

prostě asi je čas na nový článek.. jen nevím co psát..
Je to těžký, nejraději bych byla pořád venku, s někým. Dělala nějakou činnost, jenže jsem nemocná .. to by ani nebyl takový problém, jako to že čes na mě má tak akorát Ellí a jen občas..

A když se naskytne příležitost většinou to bývá v den, kdy prostě nemůžu..
Možná bych se mohla zmínit, že jsem byla u Barči.. :) Na dva dny, v podstatě na jedno přespání a ta holka mi fakt chybí .. Ten večer byl neuvěřitelný, tolik  jsme toho probraly a tak. A bylo to tak.. automatické :)

http://my-romance.blog.cz/




Nevím o čem psát .. :)
Zase sklouznu k "mému" Italskému .. ani nevím čemu .. :)
Spousta lidí mě odrazuje, že to nemá cenu.. ale prostě poručte srdci.. Mám tak nějak náladu dělat chyby..
Vím že se všichni kolem mě bojí že budu zlomená a i já se toho možná tak trochu bojím.. ale prostě .. Kdybych si našla kluka tady a zkončilo to.. také bych byla zlomená.. Jen prostě.. později!
Je těžké to vysvětlit .. a nepřeji vám to zažít.. Možná bych mohla napsat i to, že přijede.. Nejspíš, pořád to beru tak že spíš to třeba nevyjde.. a když to nevyjde bude to znamení že NE !

Pak si říkám zase tolika lidem to vyšlo.. není to moc, ale co když?
Třeba když přijede prostě zjistím, že tohle není kluk pro mě.. že mě k němu láká jen ta zvláštní vášeň, kterou v sobě má a kterou tady jen tak nenajdete.. Že ten jeho úsměv, co se mi z něj podlamovaly kolena není tak super.. :)

Také si říkám, že by přeci nejel takovou dálku jen tak za nějakou holkou.. něco pro něj znamenat musím.. a myslím si že když už se budu trápit, že odjel, nebudu sama, protože tu bude on, kdo na tom bude naprosto stejně ... A nebo také ne, kdo ví..

Jen mi to prosím nerozmlouvejte.. Vím že máte pravdu, ale je to něco jiného. Jsem schopna se hádat a stát si za svým..
Dám vám za pravdu.. potom !

---
EDIT (26.8.2010;  00:14):

End..

14. august 2010 at 21:36 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Ne blogu.. 

Jen jsem se vrátila z Brightonu a nedokážu slovy popsat co ... Vím že jsem chtěla domů a tak ale prostě když jsem teď zase zpátky v ČR tady je to takový pořád stejný...
Lidi jsou nudný a každej si žije ten svůj stereotipní život. Nikdy nejsou kavárničky kde si dáte výborný kafe za jednu libru ... Nikde vám neudělají tak dokonalej salát jako v Brightonu.

Ano, možná to vypadá že se chávám povrchně ale prostě to musíte zažít... Taky jsem si myslela než jsem zažila. Něco takovýho vás uplně změní. Uplně si říkáte bože ty lidi tady jsou tak stupidní... Nikdo se nechce učit angličtinu .. sedí doma a ... ale co tady? Co v čechách?

Tady prostě nejsou tak bezvadní lidi ....
Jo pár jo ale tam? Tam jsou bezvadní všichni!

Nehledě na to že jsem nikdy nevěřila na letní lásku. Ještě včera, když jsem s ním tancovala jsem s ním tancovala způsobem "Nebudeš chtít, abych odešla..."
Když jsme se vraceli zpátky do residence ruku v ruce on řekl: "Now it´s time to say you anything like: Don´t leave me...!"
Usmívala jsem se ale když si na to vzpomenu teď, hrnou se mi slzy do očí... Jeo věty typu "I love your lips and your skin!" ...
A nakonec věta: "Please, don´t leave me...!"

Chtěla jsem aby on nechtěl abych odešla, tak proč jsem celou cestu v autobude brečela já a on ani nenapsal jedinou SMSku?
Co když už se v životě neuvidíme?

Pane bože ... je toho tolik co bych chtěla říct ale nevím jak to vajádřit slovy. To se musí zažít. 14 dní na tohle je málo... Měla jsem si to prodloužit...
Když mi řekl: "Make me sad, because I wasn´t meet you before week..." mi došlo že prostě ... Já nevím je to težký popsat. Pane bože já už ho nikdy víc neuvidím?

Tears are falling...


Vůbec mi nedošlo že ty idi (nejen on) mi budou chbět tak moc... Až teď, když tady sedím sama v pokoji a nikdo nehuláká na chodbě anglická slovíčka... Až teď mi to dochází...
Jak moc mi všichni přirostly k srdci ...

Deleted...

10. august 2010 at 3:06 | Vaše malá Víla
Článek co jsem napsala byl smazán. Byla jsem odhlášena.

Možná je to tak lepší...