October 2010

Obsession with Passion #09

30. october 2010 at 20:04 | Vaše malá Víla |  Obsession with passion
Uuuu a pokračujeme :D ..........

  • ·         "Ty víš, co mi vadí, Charlie!"
  • ·         "Já vím, že jsi tady…"
  • ·         "Nemám na vztahy čas…"

Život se skládá ze špatných rozhodnutí, která uděláme ..

24. october 2010 at 14:04 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...

Stalo se Vám někdy, že jste si mysleli že nejlepší cesta je ta, kterou jsme si právě vybrali ale pak Vám prostě došlo, že to tak vůbec nebylo?

Je tolik chvílí, do kterých bych se chtěla vrátit a udělat je jinak. Můj život tvoří z padesáti pěti procent to, že jsem se špatně rozhodla. Měla jsem se rozhodnout pro jinou životní cestu. Tolik možností mi proklouzlo mezi prsty..
Nevěřím tomu, že by všechna rozhodnutí byla lepší. Třeba by to bylo mnohem horší, ale chtěla bych to zkusit, vidět.. cítit ..

Jsou lidé, se kterými se cítím úplná. Mám pocit, že vše má smysl a chci s nimi být stále a pořád, ale nejde to..

Už nemám ani nápady na psaní.. Všecko zmizelo. Vždy mě něco napadne, když si třeba lehnu, ale nemám sílu se zvednout a jít to napsat.. A ráno..? Ráno je to pryč..
Včera večer jsem měla v hlavě článek. Měl být o tom, co jsem teď v podstatě napsala, jenomže se vypařil.. Zůstal mi jen název, který měl být: "90 % rozhodnutí je špatných" .. pak jsem si uvědomila že to není zase až tak pravda, protože ty dobré rozhodnutí si prostě neuvědomujeme, ale když se nad nimi zamyslíme, zjistíme, že každý den uděláme několik správných rozhodnutí..
A jen málo těch, která jsou špatná. Jenže ta špatná nás bohužel nejvíc ovlivní..

Chtěla bych si po maturitě najít nějaký byt. Klidně jen jedna místnost, pokud bych tam byla sama nevadilo by mi to. Chtěla bych mít na zemi ty staré parkety, které při každém kroku zavržou. Chtěla bych mít veliká, dvojitá, skleněná okna. Mezi oknama kytky. Velkou postel v rohu pokoje, poličky na knihy, a spoustu knih. Chtěla bych šatní skříň, velkou a bílou.

Vlastně ani nevím, proč to sem píšu, jen mě to napadlo. Máte nějaká taková přání?
Nikdy jsem nad tím neuvažovala, ale poslední dobou mám dojem že jsem se hrozně změnila. Nevím, jestli je to vidět, spíš jsem přehodnotila co bych si tak asi přála, a to spíš tak nějak uvnitř..
Přála bych si, aby tím velikým oknem do pokoje přicházely sluneční paprsky a já mohla sedět na vyhřáté zemi, na dřevěných parketách a třeba jen tak něco psát. Chtěla bych tam mít stůl a na tom stole by byla hromada papírů. Básničky, povídky...

Máte také nějaké sny? A myslíte si, že jsou tady rozhodnutí, která jste udělali špatně?

Kate

Future ..?

9. october 2010 at 2:11 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Píšu nějak rychle od posledního článku.. :)

Napadla mě myšlenka.. v podstatě se v ní prolíná minulost, přítomnost a budoucnost. Tak mě napadlo, jestli máte nějaké koníčky? Jistě že máte.. kreslení, psaní, dělání videí, to vše je hezké, a dává vám to vše potřebné, co si jistě přejete... Vždyť jinak byste to nedělali!
Spíš mě napadlo takové to hobby-životní styl. Něco, co děláte hrozně dlouho, protože vás to prostě baví a naplňuje.. a poznáváte přitom spoustu zajímavých lidí. Zajímavých, jako opravdu zajímavých!

Napadlo mě to, když jsem někoho poznala. Ten někdo mě nadchl a nemůžu ho vyhnat z hlavy i přes to, že je tady tolik věcí a tolik důvodů, proč bych to měla udělat. V první řadě jsme za hrozně krátkou dobu vyčerpali všechna téma k hovoru a když začne to trapné ticho, opravdu vám není moc dobře.. Víte na jednu stranu jsme toho měli tak moc společného a na druhou stranu nic..
Nemyslím si, že bych byla zamilovaná, protože jsem si jista že ta otázka přijde.. Jen mě zaujal ten životní styl.

Mrzí mě, že v Praze nemám tolik známých. Že jsem nedělala nějaký sport, ale ani ne tak sport jako spíš něco... něco, kde bych také poznala tak zajímavé lidi..
Myslíte si, vy, kteří tady jste že mi nejste dost dobří? Tak to vůbec nemyslím.. Těžko se to popisuje.. :) Představte si kluka, co jezdí na kole, dělá na něm různé triky a podobně (jen propříklad!) je to v podstatě koníček, a skrz toto pozná tolik lidí.. Třeba se s nimi vůbez nebaví a dycky jim řekne jen čau, ale i tak ... Tohle mě fascinuje!

A tihle lidé, co jsou venku od svítání do stmívání ... To je něco .. co mě nadchlo! Nechodí do normálních barů, nebo hospod. Mají pár míst po praze, kde je atmosféra mnohem úžasnější než v nějaké "neosobní, obyčejné hospodě" .. A když tam jdete, je veliká pravděpodobnost, že zde potkáte někoho, koho znáte, s kým si rozumíte, kdo se věnuje stejným věcem jako vy! To je tak... nepopsatelné!
Ani nevím, if you understand to me.. :)
Představte si že nikdo z vašeho okolí nemá zrovna čas. Což není tak nereálné ;) .. tak se prostě seberete a jdete si sednout někam, jako je tohle místo. A najednou potkáte lidi, kteří vás vůbec nenapadli.. a najednou máte o čem povídat.. nebo jen sedíte nad čajem .. můžete si něco psát, pozorovat lidi.. nikomu nepřijde divnéže tu sedíte sami.. ;)

Tak zvláštní..

Kam zmizela.. naděje na lásku?

7. october 2010 at 18:41 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Přemýšlím, proč lidé, kteří by mohli být spolu, protože vzájemně se přitahují si vlastně nerozumí, a proč tii, se kterými si rozumíme je tak nějak těžké být?

Nevadí, že nerozumíte.. je to jen myšlenka, kterou vezme vítr, stejně tak jako vezme všecky další... I ty předchozí...

Opravdu mě mrzí, v tuhle chvíli že nevím, kdo má a kdo nemá tenhle blog. Na andílky už nikdo nechodí, tak tak nějak ... jít se vyzpovídat nemůžu.. Tedy mohla bych, ale ani nevím heslo a v podstatě jsem tam asi už ukončila svou činnost stejně tak jako ostatní Andílkové. Je zvláštní, že když je mi ouvej, vzpomenu si zrovinka na andílky.
Možná je to v tom, že ty slečny tam jsem neznala.. Dvě, možná tři, ale ostatní ne. A i tak dokázaly poradit. Vím, že přátelé mi poradí, ale když za nimi chodím každý den s tím samím... Nebo trošku pozměněným, musí jim to lézt na nervy.

Chtěla bych občas zase slyšet objektivní názor někoho, kdo mě vůbec nezná :) .. Myslím že lidé kolem mě toho mají tak plnou hlavu, že už ani nevědí, co by mi poradili... Pořád si jen stěžuji.. Jsem vážně příšerná..
Nějak za to nemůžu, jsem prostě taková. Nikdy nemáte vše, co si přejete. Jeden den se cítíte šťastní a druhý den je zase všecko v háji... Znáte ten pocit?