April 2011

Zavolám "Nashledanou..!"

29. april 2011 at 19:33 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Tak a je to tady, Poslední den ve škole, pokud nepočítám ty dny, kdy budu obhajovat či maturovat.

Ach jo.

To je tak asi jediné, co se mi honí hlavou. Ach jo. Už se nebudeme každý den smát, podvádět a blbnout. Když učitelka zavírala třídu s tím, že je to naposdy, co ji vidíme, chtělo se mi pomalu plakat. Byla uklizená jako nikdy. Tabule smazaná, nástěnky sundané... Jediné stopy nesl odpadkový koš, protože během posledního dne jsme ještě stihly s holkama rozbít hrneček. A strašně jsme se tomu smály.

Přijde mi, že čas hrozně rychle utíká. Stála jsem u okna a koukala na zahrady školního areálu a říkala jsem si, ještě několik hodin, to je dlouhá doba. A teď je skoro půl smé večer a já si říkám, jak ten den rychle utekl.
S holkama jsme stihly udělat tablo, stály jsme u něj celý den, a mě teď bolí nohy tak že to nejde ani popsat. Pak nám prasklo sklo na nástěnce, kam jsme tablo dávali, takže máme tablo bez skla :) ..

Ach jo.

Bude se mi stýskat. Ani se mi nechce dělat otázky, protože mám chuť si jít někam sednout k televizi, abych nemyslela na to, že nejlepší čas mého života pomalu odchází. Ztácí se nenávratně v dáli.
Učitelé, se kterými jsme bojovali si po maturitě sedneme a možná i potykáme a už to bude zase jiné.

Ach jo. Proč ten čas tak utíká?

Where the Rain Wont´s Hurt

25. april 2011 at 23:16 | Vaše malá Víla |  Mezníky víiina života
Asi před rokem jsem četla povídku. Jsem si jistá že i někteří z Vás ji četli se mnou. Pamatuji si na to. Byla překládaná z angličtiny na blogu Evelyn. Kolikrát jsem se nemohla dočkat nového dílu natolik, že jsem si překládala další díly sama.
Je to jedna z povídek, které mě opravdu zaujaly.

Plná napětí, lásky, drog, večírků, dokoalosti, radosti i smutku. Dvě rozervané osoby k sobě pomalu nacházely cestu. Pamatuji si, že hlavní hrdinka mě ovlivnila natolik, že jsem na pár dní zatoužila začít kouřit. Připadalo mi to tak užasné, v jejím podání. Drobná dívka, která pracuje aby se uživila, v podstatě nemá skoro ani na jídlo. Její umělecky nadaný bratranec, který se z nenadání objeví. A tajemný soused, který je zapleten do vyšších kruhů. Do věcí kolem drog a ještě ke všemu je zapleten s jistou prostitutkou. A něco ho trápí.

Název článku je zároveň názvem jedné kapitoly z této povídky. Vlastně si ani nepamatuju, o čem ten díl byl. Hrozně mě ale zaujal ten název.

Líbilo se mi, jak autorka popisovala dívčinu lásku, její pocity, jak popisuje jejího nedosažitelého idola..

A myslela jsem si, že vše chodí tak, jako v povídkách.
Myslela jsem si, že když potkáte někoho, s kým máte být, zastaví se čas. Nebo prostě blikne slunce, rozbuší se vám srdce nebo já nevím. Myslela jsem si, že láska vás změní. Že přijde a najednou bude svět vzhůru nohama.

A pak jsem lásku poznala. A čas se nezastavil, vzduch se nezachvěl. Láska mi jen ublížila.

Jak mám věřit něčemu, když polovina manželství je rozvedená? Když vidím pouze to špatné, a nikde to dobré? Když ani mě ještě nikdo nepřesvědčil, že je to dobré?
Když i u mě doma jsou rodiče rozvedení..?

Bez energie

16. april 2011 at 21:40 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Nevím proč, ale nemám energii. Na nic, jen sedím a .. přemýšlím co je špatně a co je dobře. Pořád se jen učím, do pondělí musím umět 35 otázek na angličtinu a mám vypracovaných asi tak pět a půl. Jednu dělá
m asi tři hodiny a prostě vůbec nic nezvládám.




V pátek jsme dostávali výsledky praktických maturit. Mám dvě jedničky. Z účetní části i marketingového výzkumu. Což je perfektní ! A já nemám sílu se z toho radovat.

Nemám ani náladu přidávat něco na blogger, i když jsem si myslela že mě to nějakým způsobem odeaguje. Proto píšu sem, mám k tomuhle místo mnohem větší důvěru než tam, což je docela sporné. Mám dojem, že všechny ztrácím a pořád nevím, jestli je to mou vinou nebo ne. Nebo čí? Pravděpodobně si za to můžu sama. Nemluvím už teď o "něm" .. poslední dobou tak myslím jak jsme se vzdálili s Eliškou, dřív tady byla pořád, když jsme se neviděly týden, bylo to dlouho a teď? Nevidíme se třeba 14 dní a nic se neděje. Svět se nezboří. I když ten můj se asi boří ..

A nevím proč to sem píšu, stejně to nikdo nebude číst. Lepší by bylo kdybych šla psát ty otázky, ale už na to nemám nervy. Pořád jen anglická slovíčka, hlavně polovina otázek jsou města: Praha, Londýn, USA.. země: Anglie, Anglie a její zvláštní místa, Česká republika, Česká republika a její zajímavá místa... Canada... bla bla bla .. a nedá se to okecat. A už vidím, že si vytáhnu něco jako Environment (podnebí) a jdu do háje.

Nevím, asi je to přechodný. Prostě nemám dobrou náladu. A v dnešní době kdo nemá dobrou náladu, není dostatečně super... Už i moje spolužačka si maže lidi z facebooku kdo má blbý statusy. Nic tam nepíšu. Asi ho smažu. K čemu to je? Mě tam taky nikdo nepíše... Aspoň budu mít víc času na učení. Učení je v poslední době moje nejlepší kamarádka i přítel v jednom. Škoda že mu nemůžu říct, jak mi je a jít s ním třeba do kina...
Můžu, ale byla bych divná.
A to jsem stejně ...

Liar

6. april 2011 at 20:13 | Vaše malá Víla |  Pár víliiných myšlenek...
Říkals mi Vílo a já věřila na Prince. Říkals že by sis mě vzal domu kdyby přestala existovat doprava všude kolem... A já Ti věřila. A je to už dýl ale někdy se to vrátí. A já pak nevím, co mám dělat, jestli spát nebo plakat. A pořád to bolí... A je mi jasné že to nebylo vážné , nemyslím z mojí strany. A jsou to maličkosti, které mi docházejí a které jsem asi nechtěla vidět. A já už zase pomalu přestávám věřit na Prince z pohádek ....